17 Výlet na Pravčickou bránu
1. října 2011, sobota
Kdo mne to tak brzo budí? Jejda batohy do auta, to vypadá na výlet....
A hle, ještě jedno auto, červené, to znám .... jé budu mít na cesty kámošku ....
.... cesta byla dost dlouhá, chvílemi jsem se koukal z okna a ke konci byla i mlha.... to když jsme jeli podle řeky. Panička poučovala děti, ..... tak vím, že to bylo Labe.
Pak už jsme projeli několika údolími a najednou jsme byli na parkovišti ...... konečně! Konečně si protáhnu nohy.....
Pak už to byl fofr, všude písek a některý i dost tvrdý ... to ten co byl na těch kopcích z boku .... říkali tomu pískovcové skály......
Cestou jsme potkali i nějaké cizinecké pejsky. Ňafali dost vyděšeně, asi je zaskočilo, že na rozdíl od nich .... nejsme s kámoškou uvázáni na vodítku 
.
No to bylo ale jen do chvíle, než jsme došli k takové divné chalupě, kde nás pustili za penízky dál .... na taková divná schodiště .... skrz kopce ... a najednou koukám, jsme na vrchu těch kopců ..... to Vám byl rozhled .... a ta vejška!
Dnešek si musím zapamatovat, obzvláště proto, že páníček říkal .... "sem se musíme podívat znovu" ..... tak jsem zvědavý, kdy to "znovu" zase nastane.
Cestou domů jsme jeli již za tmy, tak jsem ani nestihnul pořádně okouknout to město, o kterém mi v autě říkali "vidíš Bilíku, tady jsi se narodil ..... sem, sem se musíme příště také zastavit" ....
To je porád samé příště ..... mně tma nééévááádíííí , uááúúúú, rychle stočit do klubíčka, jdu si schrupnout .... než dojedem domu, budu čiperka... ?!?
